Ve dnech 28. 2. až 4. 3. 2022 vycestovalo vedení 13. smečky vlčat Mahigani Trutnov na území Slovenské republiky. Přestože vedení oddílu očekávalo hladkou cestu a pohodlný návrat, celá výprava se poněkud zkomplikovala. Výprava započala v pondělí 28. 2 .2022 na skautské klubovně, v níž se sešli Ředitel, Řízek, Fox, Ježek, Lovec, Speedy, Sekáč a Hobit. Na úvod akce jsme v rámci oddílové rady projednali vizi oddílu na druhé pololetí školního roku 2021/22 a zkontrolovali poslední náležitosti před cestou.
V úterý se skupina účastníků probudila již v 5:00 a velmi rychle opustila místo ubytování, aby s předstihem dorazila vlakové nádraží, na němž již čekal vlak, který nás dopravil do Pardubic. V Pardubicích měl přijíždějící vlak zpoždění 85 minut a po příjezdu na Slovensko jsme byli se zpožděním 215 minut vysazeni v obci Čadca s informací, že vlak již dále nepokračuje. Přestoupili jsme do osobního vlaku a během 45 minut přijeli do obce Žilina. V závěru dne Speedy, Ježek a Ředitel vyrazili vstříc dobrodružství do nočního města, zatímco zbylí účastníci výpravy prožívali zábavní program na klubovně.
Ve středu nás čekala vycházka do přilehlých hor a nížin, navštívili jsme Hričovskou přehradu a potkali jsme několik občanů Slovenské republiky, kteří byli ochotní a velmi přátelští. Během výletu jsme vařili v přírodě a prohlédli si Budatínský hrad, jehož historie sahá až do druhé poloviny 13. století. Po náročném výletě následovalo koupání v místním krytém bazénu, které odreagovalo od běžných starostí všechny účastníky výpravy.
Čtvrteční den byl ze všech dnů nejnáročnější, brzy ráno jsme vstávali, abychom se dopravili na vlakové nádraží, z něhož jsme plánovali vlakem vyrazit do Trstené. Bohužel jsme však zmeškali autobus MHD, druhý spoj nás zavezl na jinou zastávku MHD a třetím jsme na nádraží dorazili až po odjezdu vlaku. Museli jsme tedy náš denní výlet přehodnotit a vydali jsme se autobusem do místa zvaném Janošíkovy díry, což je velkolepá soustava soutěsek v Kriváňské Malé Fatře. Odpoledne jsme se z výletu vrátili, nakoupili jsme, připravili si bagety na zpáteční cestu domů a se spoustou zážitků po polštářové bitvě téměř okamžitě usnuli.
V pátek, po důkladném úklidu skautské klubovny, kde jsme byli ubytováni, odcestovali jsme zpět do České republiky, konkrétně do Ostravy, do níž dorazil také další vlak s ukrajinskými občany, s nimiž jsme odjeli do Pardubic. Z Pardubic nás čekala cesta do Hradce Králové, bohužel náhradní autobusovou dopravou. Zde Sekáč vybral správný ze dvou vypravených autobusů, neboť druhému po několika metrech jízdy praskla pravá zadní preumatika a všichni cestující museli přestoupit do našeho autobusu, který tak byl naplněn tak, že se nikdo z nás nemohl téměř pohnout. Posledním programem, který nás naprosto nadchl, byla speciální úniková hra, kterou jsme společně prožili v Hradci Králové. Naším úkolem bylo vypátrat informace o ztracené klientce psychiatrické poradny. Jakmile jsme záhadu rozluštili, nezbývalo nám nic jiného, než se dopravit zpět do Trutnova a hlasitým pokřikem oddílu Mahiganů se rozloučit a rozejít do svých domovů.